Jak to všechno začalo

V r. 1936 byl ustaven v Plzni odbor jiu-jitsu při BC StarPlzeň, který se později stal prvním samostatným klubem v ČSR. AC jiu-jitsu, jak zněl název klubu, dosahoval již v prvních letech činnosti velmi dobrých výsledků. Byl propagátorem juda na Plzeňsku, o čemž svědčí celá řada dochovaných archivních materiálů a vzpomínky dosud žijících pamětníků. Judo v našem regionu prošlo bouřlivým vývojem, který byl výrazně ovlivňován různými měnícími se společenskými podmínkami. Postupem doby se judo rozšířilo v naší oblasti až na současných 21 klubů. V nich začínala celá řada vynikajících judistů, např. Vl. Novák, ing. Petr Jákl, RNDr. Petr Šedivák, kteří dosáhli skvělých výsledků na evropských a světových soutěžích. Z kraje vzešlo i několik trenérských osobností, např. ing. Vl. Beneš, V. Bauer, ing. Petr Jákl, ing. V. Šístek, J. Brož a v neposlední řadě jeden z nejúspěšnějších trenérů mládeže v ČR PhDr. K. Havlík. První nadšenci tohoto sportu se objevili již ve třicátých letech v Sokole Plzeň I, kde se v rámci cvičení mužů začaly nacvičovat některé sebeobranné prvky a cviky.

První takový kurz byl uspořádán v Plzni v létě 1936. K jeho uvedení byli pozváni pražští propagátoři juda K. Cígner a dr. Želinský. Byl pozván také maďarský instruktor juda István Fülöp zvaný Dobo. Tento instruktor získal na londýnské Budokwai nejvyšší žákovský stupeň technické zdatnosti 1. kyu. V říjnu 1936 byla svolána na základě inzerátu v novinách schůzka zájemců jiu-jitsu. Přišlo na ni 43 zájemců. Na popud některých absolventů kurzu byl ustaven odbor jiu-jitsu u Boxing clubu Star Plzeň. Prvním předsedou odboru byl tehdejší aktivní boxer Josef Šťastný. Trénink se skládal z půlhodiny gymnastiky, půlhodinky nácviku pádů a chvatů sebeobrany, z deseti minut provádění úderů malíkovou hranou dlaně a kopů prováděných na stěnu a podlahu. Počátkem r. 1937 byl znovu pozván z Prahy instruktor Dobo, který učil zejména Tomoe-nage, De-aši-harai, Osoto-gari, tři způsoby držení, některá škrcení a páky. Byly známé pod názvem „jiu-jitsu“. Šlo o návaznost na podobná cvičení a kurzy vedené na vysokých školách v Praze profesorem Smotlachou, F. Pecháčkem a dalšími.

První samostatný klub v Plzni

Dne 19. května 1937 byl založen první samostatný klub na území ČSR AC jiu-jitsu Plzeň. Předsedou byl zvolen Vojtěch Svoboda, čestným místopředsedou přispívající člen Dr. E. Déteindre, místopředsedové J. Vácha a J. Trčka, sekretářem se stal Otto Zavázal. Dalšími členy výboru byli zvoleni Josef Drobeček, Rudolf Sladký, J. Tomášek a K. Frühauf. Tréninky se konaly v tělocvičně Komenského školy, kde trénovali zápasníci K. A. Žižka. Ti poskytli tělocvičnu pro trénink juda dvakrát v týdnu. Technická vyspělost členů klubu nebyla v té době příliš na výši a klub měl i velké finanční problémy. Velmi příznivý vliv na zvýšení technické úrovně měl anglický instruktor Mr. Leggett, který Plzeňany v říjnu v r. 1937 zasvětil do tajů Nage-no katy a Katame-no katy. Ke stagnaci juda došlo ve válečných letech 1939-1945. Po osvobození se AC jiu-jitsu stalo součástí Sokola Plzeň I. Členové klubu v té době prováděli různá veřejná vystoupení a ukázky, které sloužily k další propagaci juda. Na první Mistrovství Čech a Moravy jeli z Plzně Špeta, Sladký, Drobeček, Kasl, Votava, Mohyluk, Šindelář, Tykvart, Koptíková a Wild. Na Velké svazové ceně konané v Praze bez rozdílu vah zvítězil ve finále Josef Drobeček nad Milošem Tůmou z Prahy. Josef Drobeček byl nejen dobrým závodníkem, ale po mnoho let i vedoucím trenérem klubu. Na třetím místě skončil Špeta a čtvrté místo obsadil další Plzeňan Eliáš. Tento instruktor získal na londýnské Budokwai nejvyšší žákovský stupeň technické zdatnosti 1. kyu.

V říjnu 1936 byla svolána na základě inzerátu v novinách schůzka zájemců jiu-jitsu. Přišlo na ni 43 zájemců. Na popud některých absolventů kurzu byl ustaven odbor jiu-jitsu u Boxing clubu Star Plzeň. Prvním předsedou odboru byl tehdejší aktivní boxer Josef Šťastný. Trénink se skládal z půlhodiny gymnastiky, půlhodinky nácviku pádů a chvatů sebeobrany, z deseti minut provádění úderů malíkovou hranou dlaně a kopů prováděných na stěnu a podlahu. Počátkem r. 1937 byl znovu pozván z Prahy instruktor Dobo, který učil zejména Tomoe-nage, De-aši-harai, Osoto-gari, tři způsoby držení, některá škrcení a páky. Dne 19. května 1937 byl založen první samostatný klub na území ČSR AC jiu-jitsu Plzeň. Předsedou byl zvolen Vojtěch Svoboda, čestným místopředsedou přispívající člen Dr. E. Déteindre, místopředsedové J. Vácha a J. Trčka, sekretářem se stal Otto Zavázal. Dalšími členy výboru byli zvoleni Josef Drobeček, Rudolf Sladký, J. Tomášek a K. Frühauf. Tréninky se konaly v tělocvičně Komenského školy, kde trénovali zápasníci K. A. Žižka. Ti poskytli tělocvičnu pro trénink juda dvakrát v týdnu. Technická vyspělost členů klubu nebyla v té době příliš na výši a klub měl i velké finanční problémy. Velmi příznivý vliv na zvýšení technické úrovně měl anglický instruktor Mr. Leggett, který Plzeňany v říjnu v r. 1937 zasvětil do tajů Nage-no katy a Katame-no katy.

První úspěchy

Na první Mistrovství Čech a Moravy jeli z Plzně Špeta, Sladký, Drobeček, Kasl, Votava, Mohyluk, Šindelář, Tykvart, Koptíková a Wild. Na Velké svazové ceně konané v Praze bez rozdílu vah zvítězil ve finále Josef Drobeček nad Milošem Tůmou z Prahy. Josef Drobeček byl nejen dobrým závodníkem, ale po mnoho let i vedoucím trenérem klubu. Na třetím místě skončil Špeta a čtvrté místo obsadil další Plzeňan Eliáš. Na Mistrovství Čech a Moravy v r. 1943 judisté AC jiu-jitsu Plzeň obsadili: v lehké váze 2. místo Fr. Kasl, ve střední váze 2. místo Eman Špeta, v polotěžké váze 1. místo Josef Drobeček, v těžké váze 2. místo ing. Vladimír Beneš a na třetím místě se umístil J. Eliáš. V r. 1946 se konalo mistrovství v Brně. Členové AC jiu-jitsu Plzeň se umístili následovně: lehká váha Jindra Kratochvíl – 1. místo, welterová váha Karel Hora – 1. místo, střední váha Stanislav Vaňourek – 1. místo, který byl po válce několik let hlavním trenérem. V r. 1949 bylo judo zařazeno do Spartaku LZ Plzeň. V r. 1950 se konečně dostává judistům důstojnějších prostor v tělocvičně bývalého hotelu Rossie, kde později trénuje rovněž ustavená Dukla Plzeň.

Spartak LZ Plzeň, později TJ Škoda Plzeň a od r. 1992 Judoclub Plzeň, byl důstojným nástupcem AC jiu-jitsu Plzeň. V padesátých letech dochází v Plzni k výraznějšímu rozvoji juda. Vedle již dobře pracujícího a úspěšného klubu juda Spartak LZ Plzeň, vzniká v r. 1955 administrativní cestou Dukla Plzeň. Jejími prvními trenéry se stávají ing. Vladimír Beneš a Stanislav Vaňourek. Ty po dvou letech střídá 1. profesionální trenér a pozdější nestor československého juda Jiří Synek, který se v sedmdesátých a osmdesátých letech, jako trenér ASVS Dukla Bánská Bystrica výrazně podílel, na zatím nejúspěšnějším období našeho sportu. I v Dukle Plzeň jeho svěřenci získali řadu mistrovských titulů a na ME obsadili několik umístění do 5. místa. Nejhodnotnějším výkonem je vybojování bronzové medaile Fr. Kunou v r. 1962. Jiří Synek si dodnes zachoval k Plzni a k plzeňským judistům hluboký citový vztah.

Významná jména

Duklou Plzeň prošla celá řada plzeňských i mimoplzeňských vynikajících judistů. Jmenujme namátkou R. Srdínka, bratry Jákly, Boudu, Poláka, Frodeho, Bauera, Faila, Novotného, Kaděru, Stankoviče, Bezstarostiho, Kunu. V padesátých letech zakládá Stanislav Vaňourek oddíl judo ve Slávii Plzeň. Příznivý vliv na činnost oddílu měl korejský student Chon jon sun. Začínala zde řada známých judistů jako např. Elleder, Kalvina, A. Kuchař, Ženíšek, J. Šubrt, bratři Šimšové, J. Nový. Ti později většinou přešli do TJ Spartak LZ Plzeň. Začátkem šedesátých let se oddíl zaměřuje zájmově na studenty VŠ. Propagátorem juda a sebeobrany se zde stává Fr. Kopřiva. V současné době vede judo na Západočeské univerzitě v Plzni Tomáš Buriánek, který úzce spolupracuje s JC Plzeň, kde je i trenérsky zapojen do přípravy žáků. V oddíle judo TJ Spartak LZ Plzeň vykonal v padesátých a v první polovině šedesátých let obrovský kus práce ing. Vladimír Beneš. Zde je nutno připomenout osobnost tohoto skromného a pracovitého judisty, který se, kromě jiného, výrazně podepsal na zisku mistrovského titulu v 1. lize v r. 1965. Jeho trenérskou kariéru ovlivnila služební cesta, kterou vykonával v letech 1964 – 1966 do Indie. Ing. Beneš odvedl velký kus práce v různých funkcích, včetně předsednictví, na úrovni klubu či krajského svazu. K zisku mistrovského titulu v 1. lize dovedla tým TJ Spartak LZ Plzeň v r. 1965 další výrazná osobnost – Jaroslav Honzík. Ten se později angažoval ve sféře sebeobrany, kde vytvořil vlastní systém účelové sebeobrany. Dlouhá léta pracoval ve svazových orgánech. Po něm přicházejí postupně k týmu mužů trenéři Václav Bauer a Jan Balcar, který dříve vedl v klubu dorostence. V oddíle judo TJ Spartak LZ Plzeň vzniká v r. 1957 první žákovský oddíl v Československu. V něm postupem doby vyrůstá ve špičkového odborníka specializovaného na přípravu žáků PhDr. Karel Havlík.

Spolu s již zesnulým St. Turscherlem vychovali celou řadu výborných judistů, kteří se prosadili výrazným způsobem na evropských a světových soutěžích. Zde je nutné jmenovat pozdější medailisty z ME Dvořáka, Dolejše, Štěpánka, Šediváka. U K. Havlíka již trénoval pozdější vynikající judista, trenér a prezident klubu ing. Václav Šístek, dále to byli Vavřík, Piontek, Vrba, Brož, Křemenák, Vlček, Arnošt, Kv. Roud, Švehlák, Elgr, Wolf a další. K. Havlík, doktor psychologie, proslul svými nesmírně intenzivními tréninky s důrazem na dokonalé zvládnutí techniky. Měl obrovský cit pro výběr talentů, které uměl skvělým způsobem motivovat. Spolu s R. Srdínkem je pravděpodobně nejúspěšnějším trenérem mládeže v ČR. Příznivý dopad na technickou vyspělost závodníků mělo i navázání kontaktů v šedesátých letech s holandským týmem JC Ukemi Delft, v němž startoval a trénoval i mistr Evropy Joop Gouweleeuw, který se později stal osobním přítelem V. Bauera. Ten tyto poznatky přenesl na plzeňské judisty a z pozice trenéra reprezentačního týmu dorostu a juniorů, který vedl spolu s R. Srdínkem, i na mimoplzeňské judisty. Oba trenéři významným způsobem položili základy k úspěšnému období, které judo zaznamenalo v sedmdesátých a osmdesátých letech. K vysoké výkonnosti plzeňského juda přispívaly v této době i velmi slušné sociálně ekonomické podmínky, které byly postupně vytvořeny. V oddíle judo TJ Spartak LZ Plzeň byly uplatněny poloprofesionální přístupy, nejlepší závodníci měli refundovánu část pracovní doby, pomocí sportu si mohli někteří z nich vyřešit bytové problémy. Dukla Plzeň měla vytvořeny takřka profesionální podmínky. Nedostatkem byly špatné tréninkové prostory umístěné ve sklepních prostorách tribuny fotbalového stadionu.

Krize…

Na přelomu padesátých a šedesátých let vznikají v kraji další kluby RH K. Vary, TJ Lokomotiva Cheb, SK Mar. Lázně o něco později TJ Slavoj Plastimat Tachov, TJ Klatovy, do kroužku juda v KDPM převádí K. Havlík stávající žákovský oddíl z TJ Spartaku LZ. Ke konci šedesátých a začátkem sedmdesátých let dochází ke změnám, které se postupně nepříznivě odrazí ve výkonnosti plzeňského juda. V r. 1968 je převedena Dukla Plzeň do Bánské Bystrice. V oddíle judo TJ Škoda jsou postupně odbourány refundace mezd, závodníci trénují ve zcela amatérských podmínkách. Na několik let zcela ukončuje činnost PhDr. K. Havlík. I když se po čase vrací na tatami, nepracuje již dále v takovém časovém rozsahu jako dříve. Závodníci narození v letech 1953 – 1956 (Dvořák, Dolejš, Kubík, Šatra, Novák, Kloz, Kostka, Roud a další) zůstávají v KDPM Plzeň, později Sl. KDPM Plzeň. Ty přebírá do své péče V. Bauer. Žáci trenéra Havlíka, od ročníku 1957 a mladší (Brož, Křemenák, Šedivák, Arnošt, Vlček, Čechura a další) se vracejí zpět do oddílu judo TJ Škoda, kde se jich ujímá další výrazná osobnost plzeňského juda ing. Petr Mráz. Výborný závodník, výborný trenér. Člověk, který je i po letech ochoten pomoci našemu sportu. Na výrazný úspěch v této době je možno považovat zisk stříbrné a bronzové medaile na MED v r. 1970 a 1971 závodníky Dvořákem a Dolejšem, které již připravoval trenér V. Bauer. Nepříznivý dopad na výkonnost vlastního plzeňského juda měl i vznik systému vrcholového sportu. V té době odešli postupně do SVS MŠ ČR při TJ Slávii Praha VŠ Brož, Štěpánek,

Dolejš, Šedivák, Křemenák a Čechura. Štěpánek a Šedivák získali v novém klubu bronzové medaile na MEJ. V této soutěži získal J. Křemenák 5. místo. Dolejš obsadil 5. místo na ME seniorů v soutěži jednotlivců i družstev. Brož, Štěpánek, Dolejš, Křemenák byli členy týmu Sl. VŠ Praha, který se stal v r. 1978 klubovým mistrem Evropy – vítězem PMEZ. Šedivák v osmdesátých letech získal stříbrnou medaili na ME seniorů, startoval i na OH 88 v Soulu a stal se akademickým vicemistrem světa. Je nepochybné, že odchod mladých talentovaných závodníků způsobil ligovému týmu TJ Škoda velké oslabení. Při vytvoření určitých vhodných podmínek a při spojení s již zkušenými závodníky, v té době čs. reprezentanty ing. Šístkem, Roubalem, Vavříkem, Piontkem a Vrbou, mohl být v Plzni vytvořen supertým z vlastních odchovanců. Místo toho přišla na družstvo generační krize a sestup do 2. ligy. V této době odvedl obrovské penzum práce jak na úseku trenérské, tak i funkcionářském ing. Josef Nový. Předsedou oddílu byl ing. J. Štekl. K výkonnostní krizi postupně dochází v žákovských kategoriích a po odchodu talentovaných závodníků i v dorostu. K oživení dochází po ustanovení Tréninkového střediska mládeže (dále TSM) při oddílu judo TJ Škoda Plzeň, které rozběhl k 1.1. 1979 Josef Roubal. Toho po půl roce práce vystřídal první profesionální trenér mládeže v západočeském kraji Jiří Dolejš. Byl vybudován systém přípravek a výběrových družstev, se kterými se začalo opět intenzivně pracovat.

Od vzestupu juda až po současnost

Záhy byl vidět patrný výkonnostní růst. Plzeňské mládežnické judo se opět vrátilo mezi nejlepší v ČR. Do SVSm MŠ ČR při TJ Sl. VŠ Praha odešla v polovině osmdesátých let další generace talentovaných závodníků – Vajskebr, Kundrát, Brabec, Schicker, Šimsa a Nováček, jenž krátce po přechodu do Prahy získal bronzovou medaili na MEJ. Přípravky v té době obětavě vedli Fr. Šimša, Fr. Loukota, J. Roud, Fr. Stoček, Fr. Vaneš, J. Česal, P. Ženíšek, J. Pospíšil a PhDr. K. Havlík s chotí, J. Šimša, ing. Elgr, Vavřík, Piontek, ing. Rudolf. Výborně se spolupracovalo s některými kluby Západočeského kraje – SK Mar. Lázně, RH K. Vary, TJ Klatovy, Blovice, J. Domažlice. Borci těchto klubů dosahovali na vrcholových soutěžích také vynikajicích výsledků. Trenéry TSM byli ing. Petr Mráz a ing. Václav Šístek. Ing. Václav Šístek zaslouží mimořádnou pozornost. Je bývalým vynikajícím závodníkem, několikanásobným mistrem republiky, účastníkem ME i výborným a obětavým trenérem. Je obdivuhodné, jak po celou dobu dokáže spojit náročné povolání v exportní obchodní společnosti, kde zastává významné místo, s výkonem trenéra mládeže a mužů. Obrovské penzum práce odvádí i ve funkci prezidenta klubu i jako organizátor různých akcí. Dříve pracoval i v řadě funkcí krajského svazu juda. K zásadním změnám dochází v klubu v r. 1992. Oddíl juda při TJ Škoda Plzeň se stává po mnoha letech samostatným právním subjektem. Došlo i ke změně názvu na Judoclub Plzeň. Prezidentem klubu by zvolen ing. Václav Šístek. V předsednictvu klubu dále pracuje J. Pospíšil a J. Dolejš. Klub opustil nevyhovující nehygienické sklepní prostory fotbalového stadionu ve Štruncových sadech. Výborné zázemí našel díky pochopení ředitele – p.Marka na 31. ZŠ na Lochotíně, kde byly postupně vybudovány sportovní třídy judo, které vedl Jiří Pospíšil.